Categories
ZDRAVÍ

Systém Jóga v denním životě

Dne 1. prosince 2016 vyhlásila OSN JÓGU za „ Kulturní dědictví lidstva“.

Systém „Jóga v denním životě“ je integrální systém cvičení a dalších jógových technik vytvořený indickým jógovým mistrem višvaguru Mahéšvaránandou. Během své dlouholeté činnosti v západních zemích se jeho autor důkladně obeznámil se životním stylem i fyzickými a psychickými problémy lidí moderní civilizace. Na základě těchto poznatků a zkušeností sestavil a rozvinul systém Jóga v denním životě jako metodu, která ovlivňuje všechny oblasti života a má co nabídnout v každém životním období. Otevírá tak přístup k tradiční cestě jógy všem, bez ohledu na věk či tělesný stav. Přitom bere v úvahu i podmínky dnešní civilizace a prastaré učení přizpůsobuje potřebám člověka dnešní doby, aniž by mu však ubíral na jeho původnosti.

V České republice je 27 neziskových organizací Jóga v denním životě sdružených pod hlavičkou Českého svazu Jóga v denním životě. Po celé zemi nabízejí přes 500 kurzů, jež každý týden navštěví přes 6 500 lidí. Všechny kurzy, semináře a další akce pořádané spolky Jóga v denním životě je možné najít na webové adrese www.joga.cz a facebookové adrese www.facebook.com/jogavdennimzivote.cz.

Od roku 2010 je české veřejnosti online volně dostupný celý obsah knihy Systém Jóga v denním životě na adrese http://www.yogaindailylife.org/system/cs/. Od svého spuštění zaznamenala česká jazyková verze kolem 2 milionů návštěv uživatelů.

V těchto dnech také vychází další vydání úspěšné knihy višvaguru Mahéšvaránandy Jóga proti bolestem v zádech. Další z publikací višvaguru Mahéšvaránandy, kniha o čakrách (energetických centrech) Skryté síly v člověku, je k dispozici jak v knižní podobě, tak na webu www.joga-cakry.cz.

Systém „Jóga v denním životě“ se vyučuje v Evropě, Asii, Americe i Austrálii v jógových střediscích, na vysokých školách, ve zdravotních zařízeních, sportovních klubech, rehabilitačních centrech a lázeňských domech. Je vhodný pro všechny věkové stupně, nevyžaduje žádné akrobatické schopnosti a umožňuje jógovou praxi netrénovaným, nemocným a postiženým osobám nebo lidem v rekonvalescenci.

V „Józe v denním životě“ jsou klasické ásany a pránájáma (dechové cvičení) rozčleněny do osmidílného systému. Jednotlivé díly byly sestaveny za pomoci poradců z řad lékařů, fyzioterapeutů a rehabilitačních pracovníků. Z těchto základních cviků „Jógy v denním životě“ se vyvinuly mnohé speciální programy, např. „Jóga proti bolestem zad“, „Jóga proti bolestem kloubů“, „Jóga pro seniory“, „Jóga pro manažery“, „Jóga pro děti“. Dalšími cennými cviky z „Jógy v denním životě“ jsou očistné techniky hathajógy, hluboké uvolnění (jóganidrá), koncentrační cvičení (např. trátak), ale i mudry a bandhy (speciální jógové techniky).

Jan Lajka, media@joga.cz, +420 606 816 940

„Všude ve světě říkám, navštivte Česko-Slovensko, tam se cvičí jóga v každé vesnici“ řekl Višvaguru Mahéšvaránanda

„Cvičenec musí cvičit pod dohledem lektora minimálně jeden rok, aby mohl následně cvičit sám…..“ řekl Višvaguru Mahéšvaránanda

Višvaguru Mahéšvaránanda – Višvaguru paramhans svámí Mahéšvaránanda je indický jógový mistr, který přijel z Indie do Evropy v roce 1970. O dva roky později začal jezdit také do České republiky, kde přivedl ke cvičení jógy tisíce lidí. Propojil starodávnou jógovou tradici se svými zkušenostmi a poznatky moderní vědy, a vytvořil tak integrální systém cvičení nazvaný Jóga v denním životě, jenž se z Evropy rozšířil do všech částí světa. Systém se dnes využívá v řadě nemocnic a rehabilitačních, sportovních a vzdělávacích zařízení.

Višvaguru inicioval vytvoření neziskových organizací a několika tisíc středisek Jógy v denním životě po celém světě. Nabízejí výuku a praktické cvičení jógy všem lidem bez ohledu na fyzickou zdatnost, věk, sociální postavení, národnost a vyznání.

Višvaguru rovněž založil řadu charitativních projektů v Indii – od základní a střední školy poskytující bezplatné vzdělání dětem ze sociálně znevýhodněného prostředí (projekt Gjánputra), přes projekt zachycování dešťové vody v poušti a zásobování vesnic pitnou vodou či kvalitní zdravotní péči v nemocnici šrí svámího Mádhavánandy, až po útulek pro nemocná a opuštěná zvířata. Inicioval také celosvětové mezináboženské dialogy a modlitby za světový mír se zástupci světových náboženství a veřejnými osobnostmi.

Za svou humanitární činnost, propagaci jógy a nenásilí a úsilí o toleranci a mír ve světě obdržel višvaguru Mahéšvaránanda řadu ocenění v Indii a mnoha dalších zemích. Za svou morální a duchovní podporu lidem v komunistickém Československu obdržel poděkování od prezidenta Václava Havla, od chorvatského prezidenta Stjepana Mesiće získal státní vyznamenání. Za své zásluhy o vědu jógy a zdravotní osvětu byl oceněn čestnými tituly doktor jógy a profesor duchovní vědy jógy.

Pravidelné cvičení jógy podle systému Jóga v denním životě upevňuje:

  • tělesné zdraví
  • duševní zdraví
  • sociální zdraví
  • duchovní zdraví
  • a vede k seberealizaci

Systém je koncipován tak, aby přinášel postupný a stálý rozvoj cvičence, bez ohledu na věk či fyzickou kondici.

Categories
ZDRAVÍ

Fyzioterapie a dysfunkce svalů pánevního dna u žen a mužů

Mezinárodní urogynekologická asociace International Urogynecological Association (IUGA) a Mezinárodní společnost pro inkontinenci International Continence Society (ICS) vytvořily v roce 2010 společnou zprávu o terminologii dysfunkce ženského pánevního dna. Zpráva zahrnuje 250 samostatných definic a obsahuje 6 nejběžnějších diagnóz.

Mezi nejčastější symptomy dysfunkce ženského pánevního dna patří močová inkontinence, která se dělí na stresovou, urgentní, noční enurézu, smíšenou a kontinuální. Nově k ní patří posturální močová inkontinence – nedobrovolný únik moči spojený se změnou tělesné pozice, nevědomá a koitální inkontinence – nedobrovolný únik moči při pohlavním styku. Další symptomy jsou spojené s funkcí močového měchýře.

„Poruchy kontinence jsou mnohem silněji spojeny s četností bolesti dolní části zad než s obezitou a fyzickou aktivitou,“ uvádí fyzioterapeutka PhDr. Ingrid Palaščáková, PhD., autorka Rehaspring konceptu.

„K dalším symptomům dysfunkce svalů pánevního dna patří prolapsy pánevních orgánů, které se obecně zhoršují vlivem gravitace, při dlouhém sezení nebo nevhodném cvičení. Symptomy sexuální dysfunkce, které žena vnímá při sexuální aktivitě a symptomy anorektální dysfunkce, kam patří zejména anální a fekální inkontinence se projevuje zejména jako únik plynů a stolice. Jednou z hlavních příčin výše uvedených symptomů je dysfunkce svalů pánevního dna, kterou je potřeba mezioborově vyhodnotit,“ doplňuje PhDr. Ingrid Palaščáková, PhD.

Rehaspring koncept je ucelený postup vyhodnocení funkce a dysfunkce svalů pánevního dna u žen a mužů ve fyzioterapii. Obsahuje algoritmus postupu konzervativní terapie k symptomům dysfunkce svalů ženského a mužského pánevního dna. Základem je cílená anamnéza zaměřená na výše popsanou symptomatologii a příznaky pojícími se s dysfunkcí svalů pánevního dna. Následně je funkce svalů pánevního dna vyhodnocena per vaginam tzn,. manuálně přes pochvu. Vyhodnoceny jsou základní funkce svalů pánevního dna tzn, jejich funkční síla resp. tonus při stahu a vtahu dále jejich relaxace a opěrná funkce při stresových manévrech, jako je kašel, kýchání, smrkání. Vyhodnocení se provádí v polohách lehu, sedu a stoje. Rehaspring koncept používá pro objektivizaci a biofeedback aktivity a relaxace ultrazvukové snímkování. Specificky se ultrazvukové snímkování ukázalo jako přesnější než intravaginální palpace při zdvihové (liftové) činnosti svalů pánevního dna na hrdle a bázi močového měchýře. Výsledná data získaná z vyhodnocení funkce svalů pánevního dna per vaginam a z ultrazvuku se zapisují do vstupních protokolů, na základě kterých je navržen konzervativní postup terapie. V rámci terapie jsou doporučeny individuální pomůcky (elektrická stimulace, educatory, vaginální závaží) se kterými je pacientka seznámená a instruována jak často je bude používat, v jakém funkčně terapeutickém režimu. Efekt konzervativní terapie je průběžně sledován a vyhodnocován do kontrolních protokolů.

Konzervativní terapie dysfunkce svalů pánevního dna u mužů a žen je základním vstupem i pro další operativní postupy, které v rámci dysfunkce svalů pánevního dna mohou nastat. Ambulantní zařízení REHASPRING v Čelákovicích za rok 2015 do října 2016 navštívilo kvůli dysfunkci svalů pánevního dna 162 žen a 35 mužů. Za poslední půlrok se zvýšil počet konzultací ze strany pacientů, kteří se snaží aktivně informovat a porozumět konzervativní terapii.

Ambulantní zařízení fyzioterapie REHASPRING centrum Čelákovice je akreditovaným pracovištěm MZČR pro vzdělávání fyzioterapeutů. Akreditované kurzy určené pro fyzioterapii svalů pánevního dna a problematiky s ní spojené školí 10 let. Jako první pracoviště v ČR zavedlo ultrazvuk pro edukaci pacientů v rámci kontroly správné funkce svalů pánevního dna.

Categories
ZDRAVÍ

Zvětšená prostata trápí čím dál více Čechů. Operaci za svůj život podstoupí každý třetí muž.

Obtíže spojené se zvětšenou prostatou (nezhoubné zvětšení prostaty), odborně řečeno s benigní hyperplazií prostaty (BHP), jsou nejčastější příčinou návštěvy urologické ambulance. Jedná se o nejčastější mužský nezhoubný nádor a nejčastější urologické onemocnění u mužů. Výskyt nezhoubného zvětšení stoupá s věkem – již kolem 50 let věku postihuje přes polovinu mužů. Přestože se nejedná o zhoubný nádor, vedou jeho příznaky ke zhoršení kvality života pacienta a v pokročilých stádiích může vést až k nevratnému poškození funkce močového měchýře a ledvin. Proto je důležitá nejen časná diagnostika, ale v řadě případů i včasné nasazení adekvátní terapie. V ČR je ročně medikamentózně léčeno 230 000 pacientů a operačních výkonů se provádí cca 5 400.

Po 20. roce věku je průměrná velikost prostaty přibližně 4 x 3 x 2 cm a váha 20–40 gramů. Se zvyšujícím se věkem se prostata zvětšuje a mění – především vlivem mužského pohlavního hormonu – testosteronu, ale nepřímo i estrogenů. Dochází ke zvětšování oblasti žlaznatých buněk okolo močové trubice či zmnožení svalových a vazivových vláken, což prostatu mnohonásobně zvětšuje. V extrémních případech může dosahovat hmotnosti přes 200 gramů.

„Kolem 50 let věku postihuje zvětšená prostata přes 50 % mužů, přičemž 40–50 % mužů má s tímto onemocněním spojené potíže. Ve věku šedesáti let má klinické příznaky BHP již více než 60 % mužů, u devadesátníků je určité zvětšení prostaty téměř ve 100 %,” upozorňuje MUDr. Aleš Petřík, Ph.D. z urologického oddělení Nemocnice České Budějovice, a dále dodává, „vzhledem k prodlužující se délce života význam BHP dále narůstá, a stává se nejen medicínským, ale i sociálně ekonomickým problémem.”

Příznaky

Zvětšování prostaty může některým mužům způsobovat potíže s močením. Potíže mohou být u každého muže vyjádřeny v různém rozsahu a nemusí přímo úměrně odpovídat velikosti prostaty. Nejčastějšími příznaky jsou zpožďování startu mikce, močení s úsilím, slabý močový proud, pocit neúplného vyprázdnění močového měchýře (rezidua) až močová retence. Jsou-li tyto příznaky zanedbány, mohou vést k závažným zdravotním důsledkům. Nemocného však do ordinace přivádějí spíše příznaky jímací (iritační), projevující se obtěžujícím drážděním k močení (urgencemi) a zkracujícími se intervaly mezi jednotlivými mikcemi (polakisuriemi).

Tyto symptomy (jsou-li způsobeny BHP) nejsou ze zdravotního hlediska ohrožující, mají však zásadní vliv na kvalitu života pacienta. „Obdobné potíže však mohou způsobovat i jiná závažná onemocnění – nádory měchýře a prostaty, konkrementy v měchýři a terminálním močovodu, zúžení močové trubice či neurologická onemocnění. Proto je nutné zdůraznit, že každého pacienta „s prostatickými obtížemi“ by měl včas vyšetřit urolog,” zdůrazňuje MUDr. Petřík za Českou urologickou společnost.

Léčba

V oblasti léčby zvětšené prostaty existují tři možné způsoby. Zaprvé jde o metodu konzervativní (“watch and wait”), která spočívá ve sledování pacienta a poučení o režimových opatřeních vhodných pro počáteční stadia onemocnění. Druhou možností je medikamentózní léčba, která je určena pro pacienty s mírnými až středními močovými obtížemi. Mimo jiné není léčba pomocí léků vhodná u pacientů, u nichž se kvůli zvětšené prostatě opakovaně vyskytla zástava močení, močová infekce, kameny v močovém měchýři, selhávání ledvin či krvácení do moči. V těchto případech bývá nutno řešit zvětšení prostaty včasným operačním výkonem.

Za svůj život podstoupí operaci prostaty každý třetí muž. K tradičním chirurgickým možnostem léčby patří odstranění části prostaty přes močovou trubici (transuretrální resekce prostaty – TURP), laser techniky (HOLEP a KTP) či otevřené operace. „Ročně se u nás provádí cca 5400 operačních výkonů, přičemž nejčastěji se využívá metoda TURP (74 %), otevřená operace (22 %) a následně laserové techniky KTP (2 %) a HOLEP (2 %). Medikamentózně je pak ročně léčeno 230 000 pacientů,” dodává MUDr. Petřík.

Více informací naleznete na: http://www.cus.cz/pro-pacienty/diagnozy/lecba-obtizi-souvisejicich-se-zvetsenou-prostatou/

Categories
ROZHOVORY

J.E. Aldo Amati – velvyslanec Itálie v České republice / S.E. Aldo Amati – Ambasciatore d’Italia in Repubblica Ceca

Aldo Amati je velvyslanec Itálie v Praze. Aldo Amati započal svou diplomatickou kariéru v roce 1987 po odchodu na svou první zahraniční kancelář v Moskvě, kde měl možnost získat přehled o událostech v době rozpadu Sovětského svazu. V roce 1994 byl vyslán do Londýna a v roce 2001 do Washingtonu. V roce 2007 byl jmenován zástupcem velvyslance v Tokiu. Od roku 2011 sloužil jako diplomatický poradce prezidenta republiky diplomatických záležitostí v kanceláři Quirinal. V roce 2013 se vrací na Ministerstvo zahraničních věcí. Post velvyslance Itálie v České republice zastává od 16. října 2014.

ČN: Narodil jste se v Bergamu ve středu severoitalského regionu Lombardie, které obklopuje sedm pahorků. Jaké jsou Vaše vzpomínky na dětství a studijní léta ve Vašem rodném kraji? Na co nejraději ze svého mládí vzpomínáte?

AA: Vzpomínám si na bezstarostnost a spoustu zábavy se skupinou nejbližších přátel. Školní léta byla pro mne velmi náročná již od vyššího stupně základní školy, kde jsem měl velmi náročné učitele, dali mi však velmi solidní základy gramatiky. To pokračovalo i na gymnáziu s humanitní zaměřením, kde jsem velmi intenzivně studovali latinu a řečtinu a kde vládla přísná kázeň. Právě tam jsem si však vypracoval potřebné dovednosti, které mi pomohly při studiu na univerzitě.

ČN: Co Vás vedlo ke studiu politologie, cizích jazyků a literatury?

AA: Zvědavost a otevřenost vůči vnějšímu světu a cizím zemím. V 70. letech minulého století byl mezi mladými Italy velký neklid a mě osobně zajímalo i dění mimo Itálii, především v oblasti hudby a zahraniční politiky, ale i v jiných směrech.

ČN: Kdy jste se rozhodl věnovat profesní kariéře diplomata? Je to rodinná tradice, nebo Váš sen ze studií?

AA: K diplomacii jsem se dostal až poměrně pozdě (bylo mi 29), po té co jsem obhájil dva univerzitní tituly, jsem nabyl přesvědčení, že „kočovný“ život diplomata je mým posláním, bez ohledu na nevyhnutelné osobní oběti a problémy, které jsou s životem v zahraničí spojené. Měl jsem sice jednoho vzdáleného strýce, který byl velvyslancem, sám jsem se však myšlenkou stát se diplomatem nadchl v průběhu studia.

ČN: Od roku 1919 jste v pořadí 24. velvyslancem Itálie v České republice. Zastupujete svoji vlast – Itálii před orgány hostitelského státu. Současně jste pro místní italskou menšinu a další Italy žijící v Čechách představitelem jejich vlasti. Jak hodnotíte svoje působení v České republice – řešení různých požadavků ze strany krajanů a problémů, které vznikly po dobu jejich pobytu v Čechách?

AA: Moje činnost má několik aspektů souvisejících s ekonomickými, kulturními a politickými otázkami. Díky otci, který byl podnikatel, věnuji velkou pozornost vyhledávání příležitostí, které Česká republika nabízí italským firmám a podporuji italské investice v této zemi. Politicky mají vlády obou zemí pod sociálnědemokratickým vedením mnoho společného. Moji krajané požadují podporu při jejich práci v této zemi. Velvyslanectví a Italsko-česká obchodní a průmyslová komora jsou jim schopny být nápomocné v různých směrech. Pokud jde o krajany, kteří zde žijí, jsem jim velmi vděčen za podporu aktivit, které vyvíjím a naopak, jsem podporovatel jejich záležitostí vůči vládním a dalším českým institucím. Chceme společně rozbíjet „kartely“ a překážky, bránící vstupu italských společností na český trh.

ČN: Je o Vás známé, že se velice důkladně věnujete otázce vzájemné spolupráce mezi Itálií a Českou republikou, mj. v oblasti obchodní, ale i v navazování a rozvíjení velice dobrých vztahů v oblasti cestovního ruchu. Jak hodnotíte tento Váš velký přínos v této oblasti?

AA: Během roku a půl mého působení v Česku jsme společně s Italsko-českou obchodní komorou v salonech Italského velvyslanectví zorganizovali 3 eventy za účasti nejdůležitějších asociací českých tour operátorů pro propagaci četných italských měst umění, nádherných ostrovů jako Elba a Sardinie a propagaci eno-gastronomických výrobků.

ČN: Co Vás v Čechách nejvíce zaujalo, jak hodnotíte vzájemnou spolupráci mezi italskými a českými organizacemi a firmami. Je vidět rozdíl v temperamentu Italů a mentalitě Čechů?

AA: Nejzajímavější aspekt v České republice je směsice povahy „habsburské“ a slovanské, jež vytváří okouzlující celek. Zde v Praze pak pozoruji estetický vkus velmi podobný tomu italskému. Spolupráce dvou světů: italského a českého je velmi plynulá díky pragmatickému přístupu, v němž se snoubí italská kreativita s českou metodičností a ochotou obětovat se pro dosažení společného cíle. Můj kontakt s italskými společnostmi, které v této zemi působí již po dlouhá léta, mi říká, že po prvotním střetu vzájemného poznávání je nastolen velmi účinný „modus operandi“ s výbornými výsledky. Co se týče temperamentu obou národů, je zřejmé, že obě země se vyvíjejí ve velmi odlišném prostředí. Jelikož pocházím ze severoitalského města, které bylo součástí rakousko-uherské monarchie, nenacházím markantní kulturní rozdíly, naopak objevuji mnoho společného.

ČN: Můžete porovnat Vaše působení na různých diplomatických postech ve světě a Vaší činnost v Čechách?

AA: Každá země, ve které jsem žil, mi dala odlišné stimuly a pracoval jsem na velmi různých pracovních záležitostech, které obohacují mé diplomatické zkušenosti. Moskva v začátcích 90. let byla jedinečnou zkušeností v souvislosti s rozpadem Sovětského svazu, má osmiměsíční stáž na ministerstvu zahraničí USA mi umožnilo zjistit, jak se pracuje v srdci první světové velmoci, má zkušenost v Japonsku mi otevřela dveře do určité části Asie a do vskutku odlišné mentality. A konečně Londýn mi odhalil mechanismy City kromě toho, že jsem zažil první období vlády premiéra Blaira. Ale zde v Praze jsem velvyslancem a odpovědnost se násobí a neexistují žádné ochranné bariéry. Má práce je vzrušující, protože je možné si sáhnout na výsledky několikaměsíční práce také díky tomu, že se setkávám s nejvyššími představiteli českého státu.

ČN: Z Bergamu pochází Harlekýn – jedna z typických postav Commedia dell´Arte, která je příznačná pro Itálii 16. století, jaký je Váš vztah k historii a kultuře?

AA: Kdo se nepoučí z historie, riskuje, že se dopustí vážných pochybení, ale musím také říci, že mnozí evropští e mimoevropští lídři se zřejmě z historie nepoučili …. Kultura je něco, co nás obohacuje, činí nás zvláštními a hlavně nás má naučit nebýt sebestřední a arogantní, ale dívat se na svět kolem s maximální objektivitou. A pak, kultura je také jít proti proudu, vzdorovat zavedeným způsobům a „politické korektnosti“ a objevit tak nové obzory našeho žití. Harlekýn je nejvýstižnější příklad takového přístupu, brát život také jako někdy zlomyslnou hru.

ČN: Zůstává Vám čas na Vaše koníčky a oddych?

AA: Je nutné ukrojit si trochu času pro sebe a pro dobití baterek. Já tak činím sportem a četbou. Také se učím česky… ach běda, a hledám zde byt, abych se po skončení mé kariéry vrátil a žil v Praze.

Děkuji za rozhovor

S.E. Aldo Amati – Ambasciatore d’Italia in Repubblica Ceca
Aldo Amati è l’Ambasciatore d’Italia in Praga. Ha iniziato la sua carriera diplomatica nel 1987, quando partì per il suo primo Ufficio estero a Mosca, dove ha potuto, assistere agli eventi nel periodo del crollo dell’Unione Sovietica. Nel 1994 è stato inviato a Londra e nel 2001 a Washington. Nel 2007 fu nominato Primo Segretario dell’Ambasciatore in Tokio. Dal 2011 era in servizio come Consigliere Diplomatico del Presidente della Repubblica in questioni diplomatiche al Quirinale. Nel 2013 torna al Ministero degli Affari Esteri come portavoce del Ministro degli Esteri Emma Bonino e dal 16 ottobre 2014 svolge la funzione di Ambasciatore d’Italia in Repubblica Ceca.

Intervista con l’Ambasciatore d’Italia Aldo Amati fatta per Ceskenovinky.eu da Svetozar Plesnik.

Foto: Svetozar Plesnik

CN: E‘ nato a Bergamo città circondata da sette colli, nel centro della regione Lombardia nell’Italia settentrionale. Quali sono i ricordi della Sua infanzia e degli anni di studio nella regione natale? Cosa ricorda più volentieri della Sua giovinezza?

AA: Ricordo la grande spensieratezza e molto divertimento con un gruppo di amici molto unito. Le esperienze scolastiche sono state molto impegnative sin dalla scuola media dove avevo un’insegnante molto esigente che mi ha dato basi grammaticali molto solide. Poi il liceo classico con molto latino e greco e un approccio disciplinare abbastanza rigido, ma è li’ che ho costruito le basi per affrontare adeguatamente l’università.

CN: Che cosa L’ha spinto allo studio di politologia, lingue straniere e letteratura?

AA: La curiosità e l’apertura verso l’esterno e verso Paesi stranieri. Negli anni ’70 del secolo scorso vi era molto fermento tra i giovani italiani e nel mio caso l’interesse era proiettato anche al di fuori dell’Italia soprattutto nella musica e nella politica estera , ma non solo.

CN: Quando ha deciso di dedicarsi alla carriera diplomatica? E‘ una tradizione di famiglia o il Suo sogno del periodo degli studi?

AA: Sono arrivato relativamente tardi alla diplomazia ( 29 anni) dopo aver conseguito due lauree e nella convinzione che fare il “nomade” per il mondo era la mia vocazione nonostante inevitabili rinunce personali le problematiche collegate a una vita all’estero. Avevo uno zio lontano Ambasciatore , ma mi sono appassionato all’idea di fare il diplomatico nel corso degli studi.

CN: Dal 1919, Lei è il 24° Ambasciatore d’Italia in Repubblica Ceca. Lei rappresenta la Sua patria – l’Italia – nei confronti degli organi dello Stato ospitante e allo stesso momento rappresenta la patria per la locale minoranza Italiana e gli altri italiani che vivono in Cechia. Come valuta la Sua attività nella Repubblica Ceca – le richieste e problemi dei connazionali che sono legati al loro soggiorno in Cechia?

AA: La mia attività presenta diversi aspetti collegati a questioni politiche economiche e culturali. Avendo avuto in famiglia un padre imprenditore , guardo con grande attenzione alle opportunità che la Repubblica Ceca offre alle aziende italiane e mi muovo per favorire investimenti italiani in questo Paese. Politicamente vi è grande affinità tra i due governi a guida social-democratica. I connazionali chiedono di essere in qualche modo accompagnati nel loro approccio a questo Paese . L’Ambasciata e la Camera di Commercio italo-ceca sono a loro disposizione in vari modi . Quanto ai connazionali che vivono qui da anni non posso che ringraziarli molto per come mi sostengono nelle attività che promuovo e , a mia volta, sono paladino delle loro esigenze nei confronti del governo e delle altre autorità ceche. Insieme vogliamo contare di piu’ spezzando “cartelli” e ostacoli che a volte impediscono l’accesso al mercato ceco delle imprese italiani .

CN: È noto l’impegno con il quale si dedica alla questione di una reciproca collaborazione tra l’Italia e la Repubblica Ceca, sia nel settore Commerciale, che allo sviluppo di rapporti già molto buoni nel settore del turismo. Come valuta il Suo contributo in questo settore?

AA: In un anno e mezzo di mia attività qui nella Cechia , insieme alla Camera di Commercio italo-ceca abbiamo organizzato 3 eventi coinvolgendo le principali associazioni ceche degli operatori turistici e messo a disposizione i locali dell’Ambasciata per promuovere numerose città d’arte, isole meravigliose come l’Isola d’Elba e la Sardegna e percorsi eno-gastronomici.

CN: Che cosa L’ha colpito di più in Repubblica Ceca e come valuta la collaborazione tra le Istituzioni, società e ditte italiane e ceche? Trova una grande differenza tra il temperamento e la mentalità italiana e ceca?

AA: L’aspetto piu’ interessante in Repubblica Ceca è la commistione tra il lato “asburgico” e quello slavo che crea un unicum affascinante. Qui a Praga esiste poi un gusto estetico molto vicino a quello italiano. La collaborazione tra i mondi italiano e ceco è molto fluida grazie ad un approccio pragmatico in cui la creatività italiana si sposa con la metodicità ceca e la disponibilità a sacrificarsi per raggiungere un obiettivo comune. Il mio contatto con aziende italiane che si sono installate in questo Paese da tanto tempo mi dice che, dopo un primo impatto di studio reciproco, si instaura un “modus operandi” molto efficace che dà ottimi risultati. Quanto al temperamento dei due popoli è evidente che in entrambi i Paesi ci sono situazioni molto diverse . Venendo io da una città del nord Italia che era parte dell’Impero asburgico, non ho trovato un gap culturale cosi’ marcato, anzi ho riscontrato grandi affinità.

CN: Potrebbe confrontare la Sua esperienza lavorativa nelle varie missioni diplomatiche nel mondo con la Sua presente attività in Repubblica Ceca?

AA:Ogni Paese in cui ho vissuto mi ha dato stimoli diversi e sono stato impegnato su dossier molti diversi che arricchiscono il mio bagaglio di diplomatico. Mosca nei primi anni ‘90 ha rappresentato un’esperienza unica visto il crollo dell’Unione Sovietica, il mio apprendistato di 8 mesi al Dipartimento di Stato americano mi ha fatto scoprire come si lavora nel cuore della prima potenza mondiale , la mia esperienza in Giappone mi ha aperto le porte ad una certa Asia e a una mentalità davvero molto diversa dalla nostra. Londra infine mi ha schiuso le porte ai meccanismi della City oltre a vivere l’esperienza del primo governo Blair. Ma qui a Praga sono l’Ambasciatore e le responsabilità si moltiplicano e non ci sono barriere protettive. Trovo il mio lavoro esaltante perché si possono toccare con mano i risultati di un attività portata avanti direttamente per mesi avendo anche a che fare con le piu’ alte cariche dello Stato ceco.

CN: Da Bergamo proviene Arlecchino – uno dei caratteristici personaggi della Commedia dell’Arte, tipica per l’Italia del Cinquecento. Qual è il Suo rapporto con la storia e la cultura?

AA: Se non si legge la Storia si rischia di incorrere in gravi errori, ma devo anche dire che molti leaders europei e extraeuropei sembrano non aver letto la Storia o comunque non aver tratto lezioni importanti….La cultura è cio’ che ci arricchisce e ci rende curiosi e soprattutto ci deve insegnare a non essere autoreferenziali e arroganti , ma a guardare a cio’ che ci circonda con la maggiore obiettività possibile. E poi cultura è anche essere a volte controcorrente, sfidare l’ovvio e il “political correct” per scoprire lati nuovi del nostro vivere costringendoci a rimetterci in gioco. Arlecchino è l’esempio piu’ calzante di un atteggiamento del genere, nel prendere la vita anche come un gioco a volte dispettoso.

CN: Le resta del tempo per i Suoi hobby e per il riposo?

AA: Occorre ritagliarsi del tempo per se stessi e ricaricarsi. Io lo faccio con lo sport e la lettura . Poi studio il ceco…ahime e cerco un’appartamento qui perché vorrei tornare a vivere qui a Praga dopo la fine della mia carriera.

Grazie di avermi concesso l’intervista.

Categories
ZÁBAVA

Miss Deaf World 2016 se stala Janie Erasmus z Jižní Afriky

V sobotu se v pražském TOP HOTELU již pošestnácté volili královna a král krásy neslyšících z celého světa. Miss Deaf World 2016 se stala Janie Erasmus z Jižní Afriky. V mužské kategorii zvítězil a titul Mister Deaf World 2016 získal a do Francie si odváží Kevin Petit.

Světových soutěží Miss & Mister Deaf World & Europe & Asia 2016 se zúčastnilo 30 dívek a 29 chlapců ze všech světových kontinentů. Ocenění první vicemiss Deaf World porotci udělili Aminace Gako ze Senegalu, druhou vicemmis Deaf World se stala Victoria Soo Lum z Kanady. Titulem Miss Deaf Europe 2016 se může pyšnit Ukrajinka Elena Novoxatska a Miss Deaf Asia 2016 získala od porotců Caoyue Piao, která reprezentovala Jižní Koreu. V mužské kategoriii, která se vyhlašuje od roku 2013, titul Mister Deaf Europe 2016 vybojoval Španěl Alberto Jorques Mora a poslední, nejmladší kategorii Mister Deaf Asia 2016 si z TOP HOTELU odváží do Číny Ye Tian.

O umístění finalistů rozhodly i letos dvě poroty, hlavní a mezinárodní. Post předsedkyně hlavní poroty již podruhé přijala Česká Miss 2009 Iveta Vítová. Mezi porotce usedli například fotograf Jakub Ludvík, ředitelka Miss Face a modelka Taťána Makarenko, 1. vicemiss soutěže Česká Miss Tereza Budková nebo doc.MUDr. Jan Lešták, CSc.,MSc, majitel oční kliniky. Podpořit finalisty a členem hlavní poroty byla i ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová Tominová.

Galavečer zahájily moderní gymnastky oddílu TJ Vodní Stavby Praha. Slavnostním finálovým večerem provázeli slovenská herečka a moderátorka Lenka Vacvalová a moderátor Michal Hrdlička. V doprovodném programu vystoupili zpěvák Josef Vágner a taneční skupina Tutti Frutti.

Klání neslyšících finalistů se téměř nelišilo od klasických soutěží krásy. Soutěžící se předvedli ve večerních šatech, pro diváky byla připravena promenáda v plavkách, nechyběly ani volné disciplíny. Jedinou změnou, a pro diváky velmi atraktivní podívanou, byla přehlídka národních krojů, které si všechny finalistky i finalisté ze 41 zemí světa do Prahy přivezli. A tak mělo publikum v TOP HOTELU Praha možnost si prohlédnout například národní kroj Burundi, Senegalu, Indie, Kanady nebo Seychel. Na pódiu, kromě soutěžících a moderátorů, po celý večer soutěž doprovázeli i profesionální tlumočníci, kteří překládali do českého znakového jazyka a mezinárodního znakového systému.

Categories
KULTURA

Nejsem Rus – novela

„Kdo je vinen? Co dělat?“ pátrá po příčinách současného stavu ruské společnosti spisovatel a novinář Michail Ševeljov v novele NEJSEM RUS

Skupina teroristů obsadí nedaleko Moskvy kostel plný lidí a domáhá se jednání o svých požadavcích – tak začíná drama NEJSEM RUS, jehož hlavními aktéry jsou vůdce teroristů Vadik Seregin a novinář Pavel Volodin, kterého si teroristé vybrali jako vyjednavače. Prostřednictvím jejich osudů načrtává autor příběhu Michail Ševeljov posledních dvacet let ruských dějin – od čečenských válek po boje na východní Ukrajině.

A klade si otázku, jak se mohlo stát, že se „nové Rusko“, nadechující se začátkem 90. let ke svobodě, jaksi nepovedlo. Zda si takový vývoj Rusové zaslouží a kdy nastal bod zlomu.

V překladu Jakuba Šedivého vydává Prostor.

Ruský novinář Michail Ševeljov (*1959), svého času reportér deníku Moskovskije novosti, byl přímým svědkem všech válek na území rozpadlého Sovětského svazu. Knihu NEJSEM RUS se rozhodl napsat, „když bylo zřejmé, že žurnalistika přestala účinně ovlivňovat okolí, ale naděje vkládaná do literatury ještě žila“.

„Základní dějová linie novely Nejsem Rus se prolíná s exkurzy do nedávné minulosti, takže celek vytváří kompaktní a autentický obraz posledního čtvrtstoletí ruských dějin se všemi významnými a osudovými okamžiky,“ píše v doslovu překladatel Jakub Šedivý, „Jedna z hlavních postav Vadik Seregin je prototypem hrdiny, který na vlastní kůži zažil všechny útrapy nedávných mocenských výbojů „nového Ruska”– první čečenskou válku v letech 1994 až 1996, druhou čečenskou válku, která začala v roce 1999 a skončila prakticky až po deseti letech, dodnes neobjasněné teroristické útoky na obytné domy v Moskvě a Volgodonsku, připisované agentům ruské Federální bezpečnostní služby, včetně současné krize a války na Ukrajině a anexe Krymu. Vadik se po tom, co ve své zemi prožil, odmítá pokládat za Rusa a snaží se smýt ´historickou vinu´ své země extrémním, zoufalým činem, předem odsouzeným k neúspěchu.“ Ševeljovův hrdina Vadik věří v moc masmédií a spoléhá, že mohou i třeba za použití radikálních metod změnit a vyburcovat společnost.

„Autor novely, který novinařinu opustil, protože v současném Rusku už nezávislá žurnalistika prakticky neexistuje, „ pokračuje Šedivý, „věří naopak v moc literatury, třebaže postavení spisovatelů na Rusi už dávno není takové, jaké bývalo. I když literatura nezmění realitu, poskytuje aspoň důvod k zamyšlení.“

Vloni zahájilo nakladatelství PROSTOR ve své edici Střed vydávání pozoruhodných děl u nás dosud neznámých ruských autorů. Prvním byl výbor z poezie, prózy a korespondence lágrové básnířky Anny Barkovové Osm hlav šílenství, následoval román ruského vědce Leonida Cypkina Léto v Baden-Badenu a nyní se k nim připojuje novela současníka, novináře Michaila Ševeljova Nejsem Rus. Všechny tři tituly spojuje jméno vynikajícího překladatele, rusisty Jakuba Šedivého.

Michail Ševeljov: NEJSEM RUS (anotace)

Dramatický děj knihy se odehrává v současném Rusku, kdy skupina teroristů obsadí nedaleko Moskvy kostel plný lidí a domáhá se jednání o svých požadavcích. Autor ve svižném tempu rozehrává příběh, který začíná v polovině devadesátých let a jehož dvěma hlavními aktéry jsou právě vůdce teroristů a novinář – vypravěč příběhu –, kterého si teroristé vybrali jako vyjednavače. Prostřednictvím jejich osudů načrtává autor posledních dvacet let ruských dějin – od čečenských válek po boje na východní Ukrajině. Ševeljov se v novele pokouší odpovědět na závažné otázky: jak se mohlo stát, že se dnes Rusko nachází tam, kde je, a kdo je vinen, že z naděje na „nové Rusko“ nic nezbylo. Vinen je tak či onak nakonec každý, někdo svou nečinností nebo pohodlností, jiný svým jednáním. Novela Nejsem Rus je napsána živým jazykem a ukazuje tápání dnešní ruské inteligence i obyčejných Rusů; nutí k zamyšlení nad současným Ruskem a jeho budoucností.

Z ruského originálu Ně russkij, vydaného nakladatelstvím Zacharov v Moskvě v roce 2015, přeložil Jakub Šedivý

176 stran, 197 Kč

V českém jazyce vydání první

Vydal PROSTOR v edici Střed v roce 2016

Michail Ševeljov (*1959) vystudoval Moskevskou státní univerzitu cizích jazyků, do roku 1990 pracoval jako překladatel z angličtiny, ale po nástupu perestrojky ho zlákala svobodná žurnalistika, a tak nastoupil do deníku Moskovskije novosti, které byly ve své době nejpokrokovějšími novinami. Působil mimo jiné v oddělení národních konfliktů a jako hlavní reportér byl přímým svědkem všech válek na území rozpadlého Sovětského svazu. Později se stal šéfredaktorem satirického časopisu Samizdat a od roku 2008 spolupracoval také s rádiem Svobodná Evropa. Dnes se opět živí jako překladatel z angličtiny a věnuje se psaní. Není bez zajímavosti, že v polovině sedmdesátých let minulého století strávil dva roky v Praze, kde jeho rodiče pracovali v redakci časopisu Otázky míru a socialismu. „V Československu jsem se ocitl v roce 1974, šest let po srpnových událostech osmašedesátého roku. Nic jsem nevěděl a nechápal. I když se mi rodiče snažili vysvětlit, co náš stát napáchal, já to pouštěl jedním uchem tam, druhým ven. Až po mnoha letech jsem to pochopil a vžil se do toho. Ale stydím se dodnes,“ shrnul své tehdejší i dnešní pocity. Stále je však prý hrdý na svou znalost češtiny.

Svůj knižní debut Nejsem Rus začal psát v době, kdy „bylo zřejmé, že žurnalistika přestala účinně ovlivňovat okolí, ale naděje vkládaná do literatury ještě žila“. Novela byla otištěna v roce 2015 nejprve v časopisu Znamja pod názvem Sled událostí (Posledovateľnosť sobytij) a ještě v témže roce následovalo knižní vydání v moskevském nakladatelství Zacharov s titulem Nejsem Rus.

Categories
PENÍZE

Pavel Fabini: Euro se rozpadá – měnová reforma na obzoru

Eurozóna v dnešní podobě skončí návratem Německa k marce nebo vystoupením Řecka z Eurozóny. Vzhledem k tomu, že Řekové z Eurozóny vystoupit nechtějí, učiní tak Německo, které ve spolupráci se zeměmi Beneluxu a Rakouskem vytvoří měnovou unii, tzv. severní Euro, tj. provedou měnovou reformu. Základním postulátem úspěšného provedení měnové reformy (výměna starých peněz za nové) je její absolutní utajení před odbornou i laickou veřejností, a to až do dne jejího vyhlášení v médiích.

Měnová reforma v ČSR

Z historie víme, že v roce 1953 se záměr nepodařil. Informace o podmínkách nadcházející devalvace a panika mezi obyvatelstvem se šířila jako stepní požár. Den před měnovou reformou musel požár hasit v rozhlasovém projevu i prezident republiky Antonín Zápotocký. Ubezpečil veřejnost, že následující den měnová reforma nebude. A byla. Kdo měl den před měnovou reformou na účtu naspořeno 10.000 Kčs, měl následující den jen 200 Kčs.

Když jde do tuhého, politici musí lhát.

Je-li v sázce ekonomická stabilita státu, politici (i když to zní paradoxně) jsou dokonce povinni lhát. Pokud by prezident republiky týden před měnovou reformu oznámil národu pravdu, tj. že příští týden se budou vyměňovat staré peníze za nové v poměru 1:50, nastal by ve státě chaos. Lidé by vzali banky útokem. Poté by vzali útokem i obchody, aby za budoucí bezcenné papírky nakoupili to, co je potřebné k přežití a časem podléhá znehodnocení (chléb, vejce, benzín, atd.), nebo i to, co zkáze nepodléhá a uchová si kupní sílu na delší dobu (nemovitosti, zlato, stříbro, umělecké sbírky, atd.). Obchodníci by okamžitě zvedli ceny o stovky nebo tisíce procent (nebudou přece přijímat papírky, které budou za týden bezcenné). Pokud by zvýšení cen bylo úředně zakázáno, obchodníci by na týden stáhli zboží z prodejních pultů. V obou případech by výsledkem byly prázdné obchody a ekonomický chod státu by se okamžitě zastavil. Bezpečnostní situace by v důsledku pouličních nepokojů zkolabovala. Docházelo by k rabování a ničení majetku.

Ústavní činitelé jsou tedy povinni myslet dopředu a zajistit, aby k takovým událostem nedocházelo. Třeba i milosrdnou lží.

Měnová reforma v roce 1993 (oddělení české koruny od koruny Československé) byla utajena mnohem lépe. Oficiální dokument o zahájení přípravy měnové reformy, do kterého jsem měl možnost nahlédnout, nesl datum roku 1991. Ke spolupráci na měnové reformě jsem byl přizván přibližně 5 měsíců před jejím provedením. Její vyhlášení 15.1.1993 ke dni 1. 2. 1993 bylo pro veřejnost dokonalým překvapením.

Měnová reforma v EÚ

Měnová reforma v Eurozóně zůstane až do dne jejího vyhlášení tou nejpřísněji utajovanou informací. Její ekonomické následky budou totiž o několik řádů vyšší, než byly dopady měnové reformy provedené na území České a Slovenské republiky.

Obecně se rozhodnutí o provedení měnové reformy činí mezi několika vysoce postavenými osobnostmi, které jsou kompetentní v měnových záležitostech. V každé jednotlivé zemi nepřesáhne tento počet 5-7 osob. Mezi těmito osobami nemusí být nutně ani všichni nejvyšší ústavní činitelé včetně prezidenta republiky (panovníka v monarchiích), předsedy parlamentu apod.

Poté se v rámci přípravy na mimořádné (krizové) situace vypracuje plán technického zabezpečení. Např. příprava software, vytištění náhradní měny, náčrt doplňkových legislativních a organizačních opatření, např. uzavření hranic, vypnutí bankomatů a pozastavení elektronického platebního styku. Legislativní „pokrytí“ je obvykle předem obsaženo v zákonech o mimořádných situacích formou zmocňovacích kompetencí pro vybrané osoby.

Pak stačí jen „zmáčknout tlačítko“, tj. učinit nevyhnutelné politické rozhodnutí a oznámení veřejnosti. Organizačně je možné hlavní část měnové reformy uskutečnit v průběhu několika dní, např. v době prodloužených víkendů (sobota, neděle, státní svátek).

Pokud se proces týká několika zemí Eurozóny, probíhá příprava na národní úrovni samostatně. Politické rozhodnutí („zmáčknutí tlačítka“) se uskuteční při osobním setkání reprezentantů jednotlivých států.

Příprava na změnu

Rozhodnutí Německa připravit se po technické stránce na vystoupení z Eurozóny padlo zřejmě již po pádu americké investiční banky Lehman Brothers. „Technická“ příprava na měnovou reformu byla na jaře 2010 v plném proudu. Byly otevřeny dvě nové státní tiskárny cenin, kapacita pro tisk peněz se více než ztrojnásobila, výroba papíru určeného k tisku bankovek a výroba kovových ochranných proužků na bankovky se ztrojnásobila.

Od roku 2010 se v Německu vytváří silné informační pole (podvědomá příprava veřejného mínění na měnovou reformu), které nadále posiluje. Účtenky v německých obchodech a restauracích uváděly do konce roku 2009 pouze údaj v EUR. V období únor-duben 2010 se na všech účtenkách v Německu objevil i nový údaj, přepočet na německou marku. Více než polovina Němců požaduje návrat k marce a jejich počet v čase roste.

Severní Euro (zóna)

Od roku 2012 se čeká jen na záminku pro nepříjemné politické rozhodnutí. Ekonomický efekt z Eura a Eurozóny byl zatím pro Německo, Holandsko, Rakousko, Belgii i Lucembursko stále velmi výhodný. Situace ve finančním sektoru Eurozóny je však alarmující (viz. evropská legislativa umožňující konfiskaci vkladů v bankách, platná v EU od 1. 1. 2016). Proto je nutno mít připravený plán pro vznik optimální alternativní měnové zóny. Od roku 2010 nese označení „severní Euro (zóna)“. Již 3. 5. 2010 sdělil prezident ČR Václav Klaus pro týdeník Euro, že by souhlasil se vstupem ČR do optimální měnové zóny (Německo, Rakousko, Holandsko).

Malý Schengen

Jak jsem již uvedl, podmínkou měnové reformy je uzavření hranic a dočasné přerušení elektronického platebního styku. Aby bylo uzavření hranic legální, musí být nejdříve připraven plán na uzavření hranic budoucí „severní Euro-zóny“. A tím má být „malý Schengen“ (Německo, Holandsko, Rakousko, Belgii i Lucembursko). Mediálně jej západní politici zdůvodňují odporem států Visegrádské 4 přijímat migranty. Proč je tedy z „malého Schengenu“ vyňata Francie, Itálie, Řecko, Španělsko, Portugalsko, Finsko a Slovinsko, které odpor proti migrantům oficiálně nemanifestují? Odpověď je jednoduchá.

Nejde o migranty, ale o měnovou zónu.

A do ní ekonomicky „nepasují“ státy jižní Evropy, které navíc nejsou schopné zabránit přílivu migrantů. Slovinsko sice postavilo plot, ale do Eurozóny se dostalo s pomocí zfalšovaných statistických dat. Ve Francii se zase schyluje k vítězství pravicových i levicových stran odmítajících současnou politiku Evropské komise v oblasti měnové, hospodářské, zahraničně-politické, kulturní i imigrační politiky.

Přijetí České republiky, Dánska a Finska je „plánováno“ až ve druhé etapě. Nemusíme být jasnovidci, abychom si dokázali představit, že podmínkou přijetí nových členů (tj. „severní Euro-zóny“) bude nově spojováno s odsouhlasením trvalého mechanizmu pro přerozdělování migrantů v rámci „malého Schengenu“.

Severní euro kryté zlatem?

Státy „malého Schengenu“ mají vysoký podíl zlata na devizových rezervách (Německo 67,7%, Holandsko 56,5%, Rakousko 43,5%, Belgie 33,9%, Lucembursko 10,5%). Shodou okolností jsou to právě tyto státy, které se v předchozích letech rozhodly repatriovat zlato ze zahraničních do domácích depozitářů. Všechny jsou úspěšné, exportně orientované země. Z tohoto důvodu pro ně není nutností mít měnu krytou zlatem.

Tak proč tedy? Nabízí se jediný důvod. Devizové rezervy ve zlatě by měly sloužit jako pojistka pro případ náhlého kolapsu exportu. Pokud by např. zkolaboval německý export do USA nebo Číny, tvrdě to zasáhne i český export do Německa. Z tohoto úhlu pohledu se jeví podíl zlata na devizových rezervách státu v ČR na skandálně nízké úrovni. Podle poslední statistiky World Gold Council se Česká republika dělí o jedno z posledních míst na světě společně s Republikou Trinidad a Tobago.

Přiznání šéfů

Významné osobnosti Německa, Holandska a Lucemburska vytvářejí informační pole, tj. přípravu veřejnosti na budoucí události, o nichž je zřejmě již rozhodnuto. Předseda Eurozóny a holandský ministr financí Dijsselbloem v rozhovoru pro německou televizi RTL přiznal v listopadu 2014, že holandská vláda se připravila na vystoupení z Eurozóny: „Plán z léta 2012 obsahoval jako krajní možnost i návrat ke guldenu jako národní měně“. Dále ocenil, že plán zůstal před veřejností utajen, jinak by to zvýšilo paniku na finančních trzích. Pokud je to tak tajné, proč to vybreptal? Proto, aby si veřejnost postupně zvykla na to, že zhroucení Eurozóny není nemožné a vláda i centrální banka se tím zabývaly.

Rok poté (25. listopadu 2015) již šéf Evropské komise Juncker přitvrzuje rétoriku: „Jednotná měna nedává smysl, pokud padne Schengen.“ a „Schengenský systém je částečně v kómatu.“

Šéf Evropské komise nás tedy připravuje na to, že Eurozóna zemře proto, že zkolabuje Schengen. A Schengen zkolabuje, pokud budou Evropané chránit své hranice před migranty.

Z logiky věci je zřejmé, že pravděpodobnost krachu eura je rovna pravděpodobnosti, že státy budou chránit své hranice před migranty. Je to skvělé, je to jisté. Alespoň máme dostatek času se na rozpad Eurozóny připravit. Nejdříve musí právně skončit Schengen, v ten samý den vznikne „malý Schengen“, a teprve poté zkrachuje Eurozóna.

A aby byl pan Juncker správně pochopen, německá kancléřka Merkelová prohlásila 11. ledna 2016 v Mohuči, že uzavření hranic v rámci Schengenu znamená konec eura.

Korunu všemu dal německý ministr financí Wolfgang Schaube, který prohlásil 15. ledna 2016, že konec Eurozóny může nastat během několika dnů. http://www.prvnizpravy.cz/zpravy/zpravy/schauble-konec-eurozony-muze-nastat-behem-nekolika-dni/.

Categories
POLITIKA

Kauza realitní makléřky – jak se naloží s vybranými penězi?

Europoslanec a předseda Svobodných Petr Mach od začátku podporoval makléřku E. Noskovou v této diskriminační kauze – Romka (najatá úřadem ombudsmana) předstírala zájem o byt, a poté, co byla odmítnuta, realitku zažalovala o omluvu a 100 tisíc Kč. (viz např. zde https://web.svobodni.cz/clanky/p-mach-k-rozsudku-nad-realitni-maklerkou-soud-ukazal-ze-timto-zpusobem-se-nelze-obohacovat)

Dnes bylo zveřejněno, že se oba advokáti dohodli a svá odvolání stáhli. Kauzou se tak už nebude zabývat krajský soud. Makléřka se Romce omluví. Rozsudek zatím nabyl právní moci.

Petr Mach na podporu paní Noskové zřídil transparentní účet, na němž je k dnešnímu dni 70 600 Kč (viz zde

https://www.fio.cz/ib2/transparent?a=2000766566) a s těmito penězi naloží takto:

„Prostředky sbírané na podporu realitní makléřky Elišky Noskové jsou uvolněné pro jiné případy, které nedopadnou tak dobře. Když říkám, že kauza dopadla dobře, myslím tím hlavně dvě věci. Soud pochopil obavy před vznikem byznysu s provokacemi a zamezil jim, že v jednotlivých případech půjde složitě žalovat peněžité částky za diskriminaci a hlavně jsme za druhé potřebovali slyšet, že majitel nemovitosti se může rozhodnout, komu svoji nemovitost pronajme, i když současná právní úprava cestě k uzavření nájemního vztahu hází zbytečně a nesmyslně klacky pod nohy.

My, Strana svobodných občanů, usilujeme o důvěru voličů, abychom tento nepořádek uklidili a pokřivená a nemorální pravidla chování narovnali a zjednodušili tak, aby se v nich mohl vyznat každý, byla znovu úctyhodná a nemotivovala k obcházení zákona.“

Categories
POLITIKA

Proč Petr Mach hlasoval PROTI rozpočtu EU na 2016

Unijní rozpočet na rok 2016 je zatím největší v historii EU (Evropský parlament ho schválil ve středu 25.11.). Počítá se závazky ve výši 155 miliard eur a 144 miliardy eur v platbách.

Europoslanec Petr Mach (Svobodní) tomu říká nejplýtvavější rozpočet za celou historii EU. Jeho frakce EFDD navrhovala minimální úspory zejména v oblasti sebepropagace EU (celkem podala 46 návrhů) – v celkové výši miliardy eur. Ani tyhle úspory ale bohužel neprošly. Proto hlasoval proti rozpočtu.

Co konkrétně poslanci EFDD navrhují:

zcela zrušit rozpočtovou kapitolu na propagandu výhod eura;

zrušit dotování evropských politických stran a jejich nadací ;

zrušit dotace na Dům evropské historie;

omezit výdaje na europarlamentní televizi, renovaci unijních budov, platy a náhrady zaměstnanců a poslanců, nebo na diplomatický sbor Evropské unie;

Úspory v rozpočtu EU navrhovali euroskeptici už loni

Už loni podali ve výboru na 150 pozměňovacích návrhů, které snižovaly různé kapitoly rozpočtu Evropské unie téměř o miliardu eur. Bohužel byli přehlasováni a výbor všechny pozměňovací návrhy zamítl.

Categories
POLITIKA

Petr Mach představil novinářům své programové vize

Předsedou Svobodných byl znovu zvolen Petr Mach, který získal dvě třetiny hlasů. Ke svému vítězství dnes na tiskové konferenci řekl: „Získal jsem velmi silný mandát. Je to pro mě signálem, že za mnou členové stojí. Děkuji, vážím si toho. Mám vizi svobodné a bezpečné České republiky i nový plán komunikační strategie, na kterém pracovalo dosavadní předsednictvo. Věřím, že se kolem nového plánu semkne i budoucí předsednictvo a strana bude jednotně postupovat k úspěchům v příštích volbách.“

Petr Mach také informoval, že mu dnes ráno oznámil jeden z protikandidátů Petr Hampl, že ukončil členství ve straně: „Konečně skončí nervozita a Svobodní budou moci jednotně směřovat za svým cílem.“

Vize P. Macha: Česká republika svobodná, prosperující a bezpečná

Předseda Mach dnes také na tiskové konferenci představil svou vizi. Upozornil, že za 1. republiky byla ČR v životní úrovni mezi první desítkou nejlepších zemí světa a vysvětlil, proč v posledních šesti letech neprosperuje: „Naši ekonomiku ničí přebujelá byrokracie, vysoké daně a státní zadlužování. Abychom vrátili do České republiky prosperitu, musíme dát lidem opět svobodu – snížit daně, omezit byrokracii, zjednodušit podnikání a zaměstnávání lidí.“

Svobodní sníží nezaměstnanost v ČR o polovinu – 300 tisíc nezaměstnaných najde novou práci a státní rozpočet získá navíc 50 miliard korun na ušetřených sociálních dávkách a na daních od bývalých nezaměstnaných. „Nezaměstnanost snížíme uvolněním trhu práce a omezením sociálních dávek,“ řekl Mach.

Stát musí začít hospodařit s vyrovnaným rozpočtem. Svobodní prosadí ústavní zákon o vyrovnaném rozpočtu. „Státní dluh tak přestane růst a při rostoucí ekonomice bude jeho relativní velikost k HDP klesat, a sníží se tak i úrokové břemeno,“ vysvětlil Petr Mach.

Svobodní dále sníží daně a odbourají nespravedlivé dotace. „Chceme, aby více peněz zůstalo v kapsách lidí. Chceme zavést jednotnou základní sazbu DPH 15 %. Ideální by bylo, kdyby jídlo a nápoje vůbec nebyly zatíženy DPH a stát by nemusel drobné podnikatele šikanovat kvůli každé účtence,“ sdělil Mach.

Nulovou sazbu DPH na jídlo mají např. ve Velké Británii nebo na Maltě. Svobodní dále chtějí zrušit silniční daň a směřovat ke zrušení daně z příjmu fyzických osob. Daň z příjmu nemají např. v Monaku nebo Andoře.

„Celkový podíl vybraných daní na HDP chceme snížit z 34,3 % pod 30 % HDP. Chceme se tak přiblížit zemím jako je Švýcarsko, Irsko, Izrael či Slovensko,“ doplnil Mach.

Vize Petra Macha je, že se ekonomický růst vrátí k 6 %. „Když bude ekonomika svobodná, stát se nebude zadlužovat a budou nízké daně, začnou mzdy a hospodářství opět růst. Bohatá země pak znamená nejen bohaté občany ale také nezbytné peníze na společnou obranu proti vnějším hrozbám. Česká republika bude zemí, ze které nebudou občané odcházet a ve které bude radost žít!“

Spolupráce se Soukromníky

Na otázku novinářů ohledně spolupráce se Stranou soukromíků ČR P. Mach potvrdil, že se už vedou intenzivní jednání obou stran o vzájemném spolupráci do krajských voleb. Připomněl, že obě strany společně pořádaly také demonstraci 28. října Za soukromé svobodné podnikání v Praze. „Máme společné programové body,“ upozornil mj. P. Mach