Aldo Amati je velvyslanec Itálie v Praze. Aldo Amati započal svou diplomatickou kariéru v roce 1987 po odchodu na svou první zahraniční kancelář v Moskvě, kde měl možnost získat přehled o událostech v době rozpadu Sovětského svazu. V roce 1994 byl vyslán do Londýna a v roce 2001 do Washingtonu. V roce 2007 byl jmenován zástupcem velvyslance v Tokiu. Od roku 2011 sloužil jako diplomatický poradce prezidenta republiky diplomatických záležitostí v kanceláři Quirinal. V roce 2013 se vrací na Ministerstvo zahraničních věcí. Post velvyslance Itálie v České republice zastává od 16. října 2014.
ČN: Narodil jste se v Bergamu ve středu severoitalského regionu Lombardie, které obklopuje sedm pahorků. Jaké jsou Vaše vzpomínky na dětství a studijní léta ve Vašem rodném kraji? Na co nejraději ze svého mládí vzpomínáte?
AA: Vzpomínám si na bezstarostnost a spoustu zábavy se skupinou nejbližších přátel. Školní léta byla pro mne velmi náročná již od vyššího stupně základní školy, kde jsem měl velmi náročné učitele, dali mi však velmi solidní základy gramatiky. To pokračovalo i na gymnáziu s humanitní zaměřením, kde jsem velmi intenzivně studovali latinu a řečtinu a kde vládla přísná kázeň. Právě tam jsem si však vypracoval potřebné dovednosti, které mi pomohly při studiu na univerzitě.
ČN: Co Vás vedlo ke studiu politologie, cizích jazyků a literatury?
AA: Zvědavost a otevřenost vůči vnějšímu světu a cizím zemím. V 70. letech minulého století byl mezi mladými Italy velký neklid a mě osobně zajímalo i dění mimo Itálii, především v oblasti hudby a zahraniční politiky, ale i v jiných směrech.
ČN: Kdy jste se rozhodl věnovat profesní kariéře diplomata? Je to rodinná tradice, nebo Váš sen ze studií?
AA: K diplomacii jsem se dostal až poměrně pozdě (bylo mi 29), po té co jsem obhájil dva univerzitní tituly, jsem nabyl přesvědčení, že „kočovný“ život diplomata je mým posláním, bez ohledu na nevyhnutelné osobní oběti a problémy, které jsou s životem v zahraničí spojené. Měl jsem sice jednoho vzdáleného strýce, který byl velvyslancem, sám jsem se však myšlenkou stát se diplomatem nadchl v průběhu studia.
ČN: Od roku 1919 jste v pořadí 24. velvyslancem Itálie v České republice. Zastupujete svoji vlast – Itálii před orgány hostitelského státu. Současně jste pro místní italskou menšinu a další Italy žijící v Čechách představitelem jejich vlasti. Jak hodnotíte svoje působení v České republice – řešení různých požadavků ze strany krajanů a problémů, které vznikly po dobu jejich pobytu v Čechách?
AA: Moje činnost má několik aspektů souvisejících s ekonomickými, kulturními a politickými otázkami. Díky otci, který byl podnikatel, věnuji velkou pozornost vyhledávání příležitostí, které Česká republika nabízí italským firmám a podporuji italské investice v této zemi. Politicky mají vlády obou zemí pod sociálnědemokratickým vedením mnoho společného. Moji krajané požadují podporu při jejich práci v této zemi. Velvyslanectví a Italsko-česká obchodní a průmyslová komora jsou jim schopny být nápomocné v různých směrech. Pokud jde o krajany, kteří zde žijí, jsem jim velmi vděčen za podporu aktivit, které vyvíjím a naopak, jsem podporovatel jejich záležitostí vůči vládním a dalším českým institucím. Chceme společně rozbíjet „kartely“ a překážky, bránící vstupu italských společností na český trh.
ČN: Je o Vás známé, že se velice důkladně věnujete otázce vzájemné spolupráce mezi Itálií a Českou republikou, mj. v oblasti obchodní, ale i v navazování a rozvíjení velice dobrých vztahů v oblasti cestovního ruchu. Jak hodnotíte tento Váš velký přínos v této oblasti?
AA: Během roku a půl mého působení v Česku jsme společně s Italsko-českou obchodní komorou v salonech Italského velvyslanectví zorganizovali 3 eventy za účasti nejdůležitějších asociací českých tour operátorů pro propagaci četných italských měst umění, nádherných ostrovů jako Elba a Sardinie a propagaci eno-gastronomických výrobků.
ČN: Co Vás v Čechách nejvíce zaujalo, jak hodnotíte vzájemnou spolupráci mezi italskými a českými organizacemi a firmami. Je vidět rozdíl v temperamentu Italů a mentalitě Čechů?
AA: Nejzajímavější aspekt v České republice je směsice povahy „habsburské“ a slovanské, jež vytváří okouzlující celek. Zde v Praze pak pozoruji estetický vkus velmi podobný tomu italskému. Spolupráce dvou světů: italského a českého je velmi plynulá díky pragmatickému přístupu, v němž se snoubí italská kreativita s českou metodičností a ochotou obětovat se pro dosažení společného cíle. Můj kontakt s italskými společnostmi, které v této zemi působí již po dlouhá léta, mi říká, že po prvotním střetu vzájemného poznávání je nastolen velmi účinný „modus operandi“ s výbornými výsledky. Co se týče temperamentu obou národů, je zřejmé, že obě země se vyvíjejí ve velmi odlišném prostředí. Jelikož pocházím ze severoitalského města, které bylo součástí rakousko-uherské monarchie, nenacházím markantní kulturní rozdíly, naopak objevuji mnoho společného.
ČN: Můžete porovnat Vaše působení na různých diplomatických postech ve světě a Vaší činnost v Čechách?
AA: Každá země, ve které jsem žil, mi dala odlišné stimuly a pracoval jsem na velmi různých pracovních záležitostech, které obohacují mé diplomatické zkušenosti. Moskva v začátcích 90. let byla jedinečnou zkušeností v souvislosti s rozpadem Sovětského svazu, má osmiměsíční stáž na ministerstvu zahraničí USA mi umožnilo zjistit, jak se pracuje v srdci první světové velmoci, má zkušenost v Japonsku mi otevřela dveře do určité části Asie a do vskutku odlišné mentality. A konečně Londýn mi odhalil mechanismy City kromě toho, že jsem zažil první období vlády premiéra Blaira. Ale zde v Praze jsem velvyslancem a odpovědnost se násobí a neexistují žádné ochranné bariéry. Má práce je vzrušující, protože je možné si sáhnout na výsledky několikaměsíční práce také díky tomu, že se setkávám s nejvyššími představiteli českého státu.
ČN: Z Bergamu pochází Harlekýn – jedna z typických postav Commedia dell´Arte, která je příznačná pro Itálii 16. století, jaký je Váš vztah k historii a kultuře?
AA: Kdo se nepoučí z historie, riskuje, že se dopustí vážných pochybení, ale musím také říci, že mnozí evropští e mimoevropští lídři se zřejmě z historie nepoučili …. Kultura je něco, co nás obohacuje, činí nás zvláštními a hlavně nás má naučit nebýt sebestřední a arogantní, ale dívat se na svět kolem s maximální objektivitou. A pak, kultura je také jít proti proudu, vzdorovat zavedeným způsobům a „politické korektnosti“ a objevit tak nové obzory našeho žití. Harlekýn je nejvýstižnější příklad takového přístupu, brát život také jako někdy zlomyslnou hru.
ČN: Zůstává Vám čas na Vaše koníčky a oddych?
AA: Je nutné ukrojit si trochu času pro sebe a pro dobití baterek. Já tak činím sportem a četbou. Také se učím česky… ach běda, a hledám zde byt, abych se po skončení mé kariéry vrátil a žil v Praze.
Děkuji za rozhovor
S.E. Aldo Amati – Ambasciatore d’Italia in Repubblica Ceca
Aldo Amati è l’Ambasciatore d’Italia in Praga. Ha iniziato la sua carriera diplomatica nel 1987, quando partì per il suo primo Ufficio estero a Mosca, dove ha potuto, assistere agli eventi nel periodo del crollo dell’Unione Sovietica. Nel 1994 è stato inviato a Londra e nel 2001 a Washington. Nel 2007 fu nominato Primo Segretario dell’Ambasciatore in Tokio. Dal 2011 era in servizio come Consigliere Diplomatico del Presidente della Repubblica in questioni diplomatiche al Quirinale. Nel 2013 torna al Ministero degli Affari Esteri come portavoce del Ministro degli Esteri Emma Bonino e dal 16 ottobre 2014 svolge la funzione di Ambasciatore d’Italia in Repubblica Ceca.
Intervista con l’Ambasciatore d’Italia Aldo Amati fatta per Ceskenovinky.eu da Svetozar Plesnik.
Foto: Svetozar Plesnik
CN: E‘ nato a Bergamo città circondata da sette colli, nel centro della regione Lombardia nell’Italia settentrionale. Quali sono i ricordi della Sua infanzia e degli anni di studio nella regione natale? Cosa ricorda più volentieri della Sua giovinezza?
AA: Ricordo la grande spensieratezza e molto divertimento con un gruppo di amici molto unito. Le esperienze scolastiche sono state molto impegnative sin dalla scuola media dove avevo un’insegnante molto esigente che mi ha dato basi grammaticali molto solide. Poi il liceo classico con molto latino e greco e un approccio disciplinare abbastanza rigido, ma è li’ che ho costruito le basi per affrontare adeguatamente l’università.
CN: Che cosa L’ha spinto allo studio di politologia, lingue straniere e letteratura?
AA: La curiosità e l’apertura verso l’esterno e verso Paesi stranieri. Negli anni ’70 del secolo scorso vi era molto fermento tra i giovani italiani e nel mio caso l’interesse era proiettato anche al di fuori dell’Italia soprattutto nella musica e nella politica estera , ma non solo.
CN: Quando ha deciso di dedicarsi alla carriera diplomatica? E‘ una tradizione di famiglia o il Suo sogno del periodo degli studi?
AA: Sono arrivato relativamente tardi alla diplomazia ( 29 anni) dopo aver conseguito due lauree e nella convinzione che fare il “nomade” per il mondo era la mia vocazione nonostante inevitabili rinunce personali le problematiche collegate a una vita all’estero. Avevo uno zio lontano Ambasciatore , ma mi sono appassionato all’idea di fare il diplomatico nel corso degli studi.
CN: Dal 1919, Lei è il 24° Ambasciatore d’Italia in Repubblica Ceca. Lei rappresenta la Sua patria – l’Italia – nei confronti degli organi dello Stato ospitante e allo stesso momento rappresenta la patria per la locale minoranza Italiana e gli altri italiani che vivono in Cechia. Come valuta la Sua attività nella Repubblica Ceca – le richieste e problemi dei connazionali che sono legati al loro soggiorno in Cechia?
AA: La mia attività presenta diversi aspetti collegati a questioni politiche economiche e culturali. Avendo avuto in famiglia un padre imprenditore , guardo con grande attenzione alle opportunità che la Repubblica Ceca offre alle aziende italiane e mi muovo per favorire investimenti italiani in questo Paese. Politicamente vi è grande affinità tra i due governi a guida social-democratica. I connazionali chiedono di essere in qualche modo accompagnati nel loro approccio a questo Paese . L’Ambasciata e la Camera di Commercio italo-ceca sono a loro disposizione in vari modi . Quanto ai connazionali che vivono qui da anni non posso che ringraziarli molto per come mi sostengono nelle attività che promuovo e , a mia volta, sono paladino delle loro esigenze nei confronti del governo e delle altre autorità ceche. Insieme vogliamo contare di piu’ spezzando “cartelli” e ostacoli che a volte impediscono l’accesso al mercato ceco delle imprese italiani .
CN: È noto l’impegno con il quale si dedica alla questione di una reciproca collaborazione tra l’Italia e la Repubblica Ceca, sia nel settore Commerciale, che allo sviluppo di rapporti già molto buoni nel settore del turismo. Come valuta il Suo contributo in questo settore?
AA: In un anno e mezzo di mia attività qui nella Cechia , insieme alla Camera di Commercio italo-ceca abbiamo organizzato 3 eventi coinvolgendo le principali associazioni ceche degli operatori turistici e messo a disposizione i locali dell’Ambasciata per promuovere numerose città d’arte, isole meravigliose come l’Isola d’Elba e la Sardegna e percorsi eno-gastronomici.
CN: Che cosa L’ha colpito di più in Repubblica Ceca e come valuta la collaborazione tra le Istituzioni, società e ditte italiane e ceche? Trova una grande differenza tra il temperamento e la mentalità italiana e ceca?
AA: L’aspetto piu’ interessante in Repubblica Ceca è la commistione tra il lato “asburgico” e quello slavo che crea un unicum affascinante. Qui a Praga esiste poi un gusto estetico molto vicino a quello italiano. La collaborazione tra i mondi italiano e ceco è molto fluida grazie ad un approccio pragmatico in cui la creatività italiana si sposa con la metodicità ceca e la disponibilità a sacrificarsi per raggiungere un obiettivo comune. Il mio contatto con aziende italiane che si sono installate in questo Paese da tanto tempo mi dice che, dopo un primo impatto di studio reciproco, si instaura un “modus operandi” molto efficace che dà ottimi risultati. Quanto al temperamento dei due popoli è evidente che in entrambi i Paesi ci sono situazioni molto diverse . Venendo io da una città del nord Italia che era parte dell’Impero asburgico, non ho trovato un gap culturale cosi’ marcato, anzi ho riscontrato grandi affinità.
CN: Potrebbe confrontare la Sua esperienza lavorativa nelle varie missioni diplomatiche nel mondo con la Sua presente attività in Repubblica Ceca?
AA:Ogni Paese in cui ho vissuto mi ha dato stimoli diversi e sono stato impegnato su dossier molti diversi che arricchiscono il mio bagaglio di diplomatico. Mosca nei primi anni ‘90 ha rappresentato un’esperienza unica visto il crollo dell’Unione Sovietica, il mio apprendistato di 8 mesi al Dipartimento di Stato americano mi ha fatto scoprire come si lavora nel cuore della prima potenza mondiale , la mia esperienza in Giappone mi ha aperto le porte ad una certa Asia e a una mentalità davvero molto diversa dalla nostra. Londra infine mi ha schiuso le porte ai meccanismi della City oltre a vivere l’esperienza del primo governo Blair. Ma qui a Praga sono l’Ambasciatore e le responsabilità si moltiplicano e non ci sono barriere protettive. Trovo il mio lavoro esaltante perché si possono toccare con mano i risultati di un attività portata avanti direttamente per mesi avendo anche a che fare con le piu’ alte cariche dello Stato ceco.
CN: Da Bergamo proviene Arlecchino – uno dei caratteristici personaggi della Commedia dell’Arte, tipica per l’Italia del Cinquecento. Qual è il Suo rapporto con la storia e la cultura?
AA: Se non si legge la Storia si rischia di incorrere in gravi errori, ma devo anche dire che molti leaders europei e extraeuropei sembrano non aver letto la Storia o comunque non aver tratto lezioni importanti….La cultura è cio’ che ci arricchisce e ci rende curiosi e soprattutto ci deve insegnare a non essere autoreferenziali e arroganti , ma a guardare a cio’ che ci circonda con la maggiore obiettività possibile. E poi cultura è anche essere a volte controcorrente, sfidare l’ovvio e il “political correct” per scoprire lati nuovi del nostro vivere costringendoci a rimetterci in gioco. Arlecchino è l’esempio piu’ calzante di un atteggiamento del genere, nel prendere la vita anche come un gioco a volte dispettoso.
CN: Le resta del tempo per i Suoi hobby e per il riposo?
AA: Occorre ritagliarsi del tempo per se stessi e ricaricarsi. Io lo faccio con lo sport e la lettura . Poi studio il ceco…ahime e cerco un’appartamento qui perché vorrei tornare a vivere qui a Praga dopo la fine della mia carriera.
Grazie di avermi concesso l’intervista.