I was asked to comment on Chancellor Merkel’s recent meeting offered by Mr MP, which appeared in the Lidové noviny daily: Social exclusion (I understand it in the context as refugees) brings not only the excluded but their country into poverty. Successful integration of refugees opens up new markets in their countries of origin.

History science uses the term historical echo. On the example of the argument, If it were not for the First World War, there would be no Second, it is possible to understand what is meant by what is contained. In this context, the question can rightly be asked: Why did Germany start both wars? The question is valid, although the initiator of the First World War was rather a group of people, the initiator of the Second World War was clearly one person, Hitler.

It is also necessary to realize the values ​​associated with the humiliation of Germany after the end of World War I, the Peace of Versailles, the Weimar Republic, the reason for the renaissance of militarism, the very war experience of military and political elites and the population accustomed to living in war. There are a number of other phenomena, including social ones such as unemployment, breaking family and social ties, and last but not least, propaganda that originated in the 19th century. And also the preparation for the war, which has always been expected to be short.

This expectation of a short war is one of the reasons for the enthusiasm for war of many political and military elites, including intellectuals, writers, painters, composers. All you have to do is compare the propaganda of 1914 and 1939, and the operation of TV during the war in Germany, and connect this fact with the US bombing of all TV broadcasting stations, everything is clear and understandable. The group also includes a common enemy of Germans and Russians, Poland.

Already this short list of aspects, and notwithstanding some of the “innovations” associated with warfare, including its non-declaration, new forms not subject to generally known warfare rules, and the like, offers the following basic explanation of the question, which I summarize:

  1. Chancellor Merkel knows three basic things: 1) this is not a new war, but an extension of the First, and especially World War II. 2) The EU is not Europe, and vice versa. 3) Germany is and will continue to exist in some form if the EU or Europe physically exists.
  2. 2. The Chancellor also knows that Germany: 1) is politically completely dependent on the United States and knows that Germany is used to promote the national interests of the United States by various known and lesser-known means. 2) economically semi-dependent, even in the case of the signing of TTIP, the collapse of the WTO and other innovations that stand on the doorstep, and 3) relatively independent engineering technically and technologically. Germany has its own scientific and technical research and production potential. The Czech Republic has nothing comparable. On a European scale, Germany has a leading role in this engineering-technical and technological sense. Germany builds on this role, and this probably led to an explanation of the MP
  3. 3. The Chancellor therefore seems to assume that in the end of the conflict between the USA and the Russian Federation / China: 1) Europe will physically exist, 2) The broken regions of Europe and the countries where heterogeneous groups of (!) Migrants come to today will have to be rebuilt, and , 3) post – war, or in this case also – interwar reconstruction, is almost always, with few exceptions that confirm the rule, associated with the technical – engineering, but not the highest technological, level.
  4. The Chancellor seems to know that fundamental political and economic changes are subject to the effect of the historical echo, while technical – engineering, or even technological changes, are not subject to the historical echo a priori. For example, the decision to drop an atomic or napalm bomb is not a technical decision, or an inventor’s decision, but a purely political decision. To this difference must be added the intangible historical values, such as the quality of services and products, innovation, discipline, contractual correctness of the nation, etc. In this case, Germany has undeniably greater credit and trust than, for example, the contemporary Czech Republic.
  5. The Chancellor knows that whoever does not win in a prolonged conflict (in the sense of a break in a long fight), the winner will always have the ability to organize funds for reconstruction. Money is more in the world than reason, technology and technology. In a paradigmatic change in the financial – economic system, this is all the more true. Therefore, it can be assumed that the Chancellor imagines the role of Germany in the next break in the conflict, as a “technical-engineering contractor,” without political and its own military ambitions. Military-political ambitions are, and in all cases, as is well said, covered by NATO. Within NATO, the renaissance of militarization has been going on for a long time and covertly in Germany, in case mezinárodní it will not be long in coming after the international role.
  6. The Chancellor receives heterogeneous groups of migrants, among other things, with the aim of “filtering cadres.” These are mainly cadres of a technical, engineering and political nature. This strategy is old and represents nothing new, as the wars in Afghanistan, the Balkans, Iraq and elsewhere have shown. Including Ukraine. The United States has always had prime ministers, ministers, envoys, and everything needed to close the trade it has prepared from migrants. The most lucrative business after the bombing of countries was and is being made by American companies. They hire either capable or otherwise needed subcontractors. Germany is one of the most favored, the Czech Republic is one of those promised. The Czech Republic did not receive anything relevant from the support of US missions and promises. None of the weaned and intoxicated migrant politicians in the United States have survived a single five-year period in power in their home country.
  7. Odfiltrovaní a nepotřební migranti pro cíle a potřeby kancléřky a industrie, budou dále oslabovat EU jako takovou, což je vedlejší pozitivní efekt pro SRN. Ta tak bude mít možnost demokraticky ovládnout EU. První důkazy dodává Řecko, teď EU kvóty, atd. Při rozpadu EU, odfiltrovaní a nepotřební migranti pro cíle a potřeby kancléřky a industrie, nebudou krátkodobě představovat nekontrolovatelné nebezpečí pro silnou SRN, protože SRN je, a zůstane i v představitelné době, schopna ochránit své státní hranice a obnova rodné země migrantů budou závislá na (spolu) pomoci SRN.
  8. Jestli tyto předpoklady odpovídají alespoň částečně pravdě, tak existují také historická negativa, tj. rizika. Toto je oddělené téma a bude v dalším textu ozvučeno pouze povrchně.

Na tomto místě vstupuje do hry o budoucnost a jako riziko, které je nutné hodnotit, historické echo. Má svoji historickou nadnárodní a národní podobu. Jeho časový interval je podle historických zkušeností 25 let, plus minus 5 let a často zapadá do Kondratěvova cyklu. Tyto cykly byly doposud vždy spojeny s velkou politickou, finančně – hospodářskou a technologickou nestabilností, bouří. Analýza hospodářských a válečných cyklů za posledních 200 let potvrzuje jejich synchronní průběh. Stačí si uvědomit začátky konfliktů nebo kvalitativních změn, nadnárodně – globální: 1914 – 1939, národní – ČR: léta kolem 1945 – 1968 – 1990 a nadnárodně globální RF / Čína: poslední 1990 – 2014 – atd. Pouze s ohledem na efekt historického echa se pro vysvětlení konání kancléřky Merkel panem M.P. nabízí následující:

  • V případě, že pauza v dnešním konfliktu, jako prodloužení, když již ne první, tak druhé světové války, ve které SRN není nezávislým, ale USA okupovaným státem, a jako doba pro přípravu na další pokračování konfliktu se současným zachováním existence geopolitických hráčů v současné podobě (USA na jedné straně, RF, Čína, na straně druhé) a zachování podstaty současného hospodářského systému vybraná strategie má reálnou šanci na úspěch.
  • V případě, že pauza v dnešním konfliktu, jako prodloužení, když již ne první, tak druhé světové války, ve které SRN není nezávislým, ale USA okupovaným státem, a jako doba pro přípravu na další pokračování konfliktu se současným zachováním existence geopolitických hráčů v pozměněné podobě (USA na jedné straně, RF, Čína, na straně druhé) a změně podstaty současného hospodářského a finančního systému, včetně realizace nových institucí (finanční AIIB, BRICS RB a další polo-civilní a vojenské) a oslabení nebo dokonce rozpadu starých obchodně – finančních institucí (WTO, IMF) vybraná strategie má již pouze relativní šanci na úspěch. Obnova rozbitých zemí totiž nebude realizována na principu prodej a koupě na dluh jedné strany, nového Marshall plánu, poválečné půjčky (u UK, USA), ale na nových hodnotách a v nových formách, o kterých je možno diskutovat odděleně.
  • V obou případech vybraná strategie kancléřky je: a) pragmatická z hlediska současné situace a rozložení politických, vojenských a technologických sil, b) nacionálně orientovaná, což je její povinnost, a c) mezinárodně neutrální. Vše za předpokladu, že renezance militarizace SRN v rámci NATO a EU, a samotné USA nepřinutí RF k preventivní akci v Evropě, jako hraniční zóně mezi USA a RF, nebo na teritorii jiné zájmové zóny USA. V tomto kontextu mají čínské investice v EU, a tím i v ČR týlovou roli pro RF.
  • Na národní úrovni je efekt historického echa komplikovanější, a proto je jeho hodnocení složitější. Při hodnocení je potřeba rozlišovat mezi uprchlíky, uprchlíky na čas, tj. dobu určitou, a preferovanou na příklad USA a migranty. Hodnocení těchto třech kategorií je po stránce legální jedna věc, po stránce složení jednotlivých skupin a jejich vlivu na společnost, finance, soudržnost apod., věc druhá. Ne-existence, například vlastní azylové a migrační politiky v EU, v ČR je neodpustitelný hřích a vina lídrů.
  • Švýcarsko aplikuje desetiletí striktní, jasnou azylovou a migrační politiku, všem známou, proto může vydržet přibližně 25 procent cizinců. To vše ale při prakticky plné zaměstnanosti. Na víc struktury Švýcarska a jeho hospodářství nestačí. Přesto bude Švýcarsko nuceno k akceptování EU kvót na základě základní smlouvy mezi EU a Švýcarskem. Švýcaři to vědí, ale to je asi tak vše, co mohou proti EU tlaku dělat. Předpokládám, že se kvóta migrantů ve Švýcarsku bude rychle zmenšovat, případná naturalizace migrantů komplikovat, přičemž zvýšení počtu naturalizovaných nevylučuji.
  • Německo má také svojí vlastní azylovou a migrační politiku. Poměrně jasnou a striktní. Proto je prakticky jako jediný člen EU schopné diktovat EK. Ta nemá vůbec nic. Obsazením reprezentativních pozic občanem z Polska a Luxemburgu se nebudu zabývat. I symbolické pozice mají své hodnoty v tomto kontextu. Francie je zcela mimo hru, zaspala čas. UK je kojící stanice USA s pozitivní migrací, především politicko – kapitálovou, a pozitivní demografií. Jestliže je Švýcarsko úspěšné, tak to neplatí pro SRN, a ani pro UK. Je skutečností, že ani třetí generace migrantů (z Turecka, Jugoslávie atd.) není v SRN a UK do společnosti integrována. Proč?

Působení historického echa totiž začíná především na straně religiózně a kulturně hodnotové. Usiluje se v cizím prostředí především prostřednictvím nesplnění většinově idealizovaných (lidská vlastnost na základě neznalosti) očekávání (chci, aby to měli moje děti lepší), a slibů (propaganda demokracie, svoboda, rovnost spravedlivost, atd.) a kvalitativního rozdílu v hodnotách jednotlivých kultur. Vyjadřuje se jednak formou tvorby migrantských ghetto, výtržností, vandalismem a protesty mladé generace, nemající většinově žádnou osobní zkušenost s kritizovanou věcí a záležitostí, a současnou instalací mladých a nezkušených, formálně vzdělaných lidí do vedoucích a výkonných funkcích na prakticky všech úrovních, především národních a regionálních.

V Evropě a na Ukrajině o historickém echu svědčí neonacismus, antikomunismus, rasismus, šovinismus, rusofobie, v Rusku odstraňování památníků, věšení ozdob na sochy (socha Solženicyna, na kterou výtržník pověsí cedulku žid) a v neposlední řadě i přání tvrdé ruky k zabezpečení minimálního sociálního pořádku.

Výše uvedené jevy potvrzuje historická zkušenost. Ta indikuje, že při dosažení 10 procent heterogenních migračních skupin z celkového obyvatelstva státu, riziko pro společnost se stává nekontrolovatelným. Dostihne-li procento heterogenních migračních skupin a nespokojených obyvatel států 40 procent (rozpolcená společnost, nezaměstnaní, zklamaní z očekávání a slibů společnosti apod.), je řízení společnosti možné pouze s pomocí násilí.

Existuje celá řada dalších argumentů, které dovolují ohodnotit riziko kancléřkou vybrané strategie za vysoké, protože: a) Integrace heterogenních skupin v současné západní společnosti nefunguje, b) Splnění propagandou a iluzemi stvořená očekávání, a vyrovnání kulturních hodnot je nereálné, c) Řízení interních konfliktů v SRN je omezeně možné, kvůli EU, řízení interních konfliktů v EU „demokratickými prostředky“ je pouze dočasně možné a řízení konfliktů uvnitř spojenectví s USA zcela vyloučené. Totéž platí pro řízení konfliktu USA a EU s RF.

Pro zmínku stojí skutečnost, že právě roznícení migrace ve státech sousedících s RF bylo a je jedním z hlavních úkolů západní politiky. Přitom se zapomíná, že etnicko – religiózní integrace v SSSR byly úspěšná a mohla být i pro EU vzorem. Ale i během posledních 25 let RF přijala minimálně 6 miliónů migrantů, nepočítaje již 1,5 miliónů integrovaných Ukrajinců od začátku konfliktu na východě Ukrajiny, a dalšího milionů čekajících Ukrajinců na rozhodnutí. I tento příklad je příkladem historického echa a jeho frekvence. 1990 a po rozpadu SSSR všichni utíkali, 25 let později se snaží vrátit. Podobná situace v jaké se nachází EU dnes, musí RF očekávat v průběhu příštích 20 – 30 let ze zemí sousedících s RF na jihu, kde vznikne seriózní problém s pitnou vodou, následným omezením zemědělské produkce a dalších.

Pro zmínku stojí také skutečnost, že během příštích 5 až 10 let se dostane k výkonné moci jak v Evropě, RF tak i v Číně mladší a mladá generace. Ta bude vidět spojence a konkurenta USA jinak. Bude to přes zkušenosti s odposloucháváním, válkami tam i zde, ale i s TTIP a oslabením institucí založených a kontrolovaných po druhé světové válce USA, včetně WTO, IMF, WB. Proto se musí počítat s konfliktem nové kvality a nové formy jak v rámci spojenectví EU, USA – EU, ale i USA – EU a RF – Čína.

Because political and military elites lack a willingness to engage in dialogue and a willingness to publicly distinguish between emotionality and sensitivity (understanding for events), they evaluate the chosen strategy as a pragmatic choice of a bad strategy from even worse, but as the only real one. I completely rule out the liberation of the EU, and thus of Germany, from the current dependence on the USA by peace negotiations. That is why Germany’s tactics for implementing the strategy will be constantly changing. Due to the limited sovereignty in relation to the USA, the heterogeneity of the interests of individual EU members and the heterogeneity of new migration groups, the objectively historical echo will be maintained or even strengthened. I don’t know where the limit of its carrying capacity is.