Nakladatelství Dokořán a Argo spojila síly, aby vydala opus magnum představitelky objektivismu Ayn Randové. Kniha byla přeložena do více než 20 jazyků a jen v USA se doposud prodalo 8,5 milionů výtisků. Na začátku 90. let se podle jednoho průzkumu veřejného mínění stala po bibli druhou knihou, která nejvíce ovlivňuje život Američanů.

Americká spisovatelka a filozofka ruského původu Ayn Randová se do historie zapsala především jako autorka filozofie objektivismu, k němuž patří etický egoismus či racionální sledování vlastního zájmu. Značnou část svého života věnovala prezentaci a šíření své filozofie v řadě knih a článků. Patří k nim rozsáhlý román Atlasova vzpoura (1957), jenž se stal jakousi biblí kreativních lidí.

Atlasova vzpoura

Kniha nám sděluje, že právě podnikatelé a tvůrci jsou ti, kteří jako řecký titán Atlas nesou na ramenou svět, zatímco kolektivistický a parazitující stát vykořisťuje jejich nadání a pracovní nasazení. Atlasova vzpoura na rozdíl od mnoha jiných děl neukazuje byznysmeny jako chamtivou a vykořisťující skupinu, ale jako menšinu, svádějící v kolektivistickém prostředí boj se státní mocí. Příběh se odehrává v USA, kde politici chystají zákon, nařizující vynálezcům a podnikatelům, aby plody své práce předali širokým masám. Jenže tvůrčí lidé začínají mizet, aby si společnost konečně uvědomila, kam se dostane bez těch, kdo ji nosí na ramenou, kdo lidem dává práci. Daleko tedy ne.

Román Atlasova vzpoura měl původně vyjít pod názvem The Strike (Stávka). Leč v knize nestávkují dělníci, ale majitelé továren, vědci, vynálezci a umělci. Následně se ukáže, že hroutící se společnost není schopná se bez nich obejít. Autorka problém současného světa nevidí v konfliktu chudých a bohatých, ale člověka a státu, lidských práv a diktatury. Své filozofické postoje ilustruje beletristickou formou a v díle využívá postupy science-fiction i detektivky a nechybí zde ani velká osudová láska.

Dílo Ayn Randové se těší oblibě již 57 let

V posledních letech dosáhly státní regulace a veřejné výdaje v USA rekordních rozměrů v poválečné historii země. Mnozí Američané jsou rozhořčeni nad rostoucím vměšováním státu do svých životů a hledají odpovědi na otázku, co se s Amerikou děje. Díky tomu je dílo Ayn Randové stále aktuální. Doposud se zde Atlasovy vzpoury prodalo 8,5 milionů výtisků a v posledních letech jsou prodeje dokonce vyšší (150 výtisků ročně) než v době prvního vydání.

Na motivy románu vznikly po ekonomické krizi dva filmy, první díl byl natočen v roce 2011, druhý o rok později a třetí bude mít premiéru letos.

Ayn Randová: ATLASOVA VZPOURA (oficiální anotace nakladatelství)

Atlasova vzpoura je dodneška nejproslulejší a nejprodávanější knihou Ayn Randové. Autorka se věnovala především filozofii, vypracovala vlastní směr zvaný objektivismus, k němuž patří etický egoismus či racionální sledování vlastního zájmu. V románu Atlasova vzpoura své filozofické postoje ilustruje beletristickou formou. Děj tohoto díla, v němž využívá postupů science-fiction, detektivky i milostné romance, je zasazen do dystopické budoucnosti USA. Ústřední premisu knihy metaforicky vyjadřuje název: co se stane, když se Atlas, který na ramenou nese svět, rozhněvá a své břímě shodí? Co se stane, když se tvůrčí lidé – byznysmeni, vědci, vynálezci, umělci – kteří jsou motorem civilizace, obrátí ke světu zády?

Z anglického originálu Atlas Shrugged přeložil Aleš Drobek

Odborná spolupráce Jiří Kinkor

Počet stran 1112, MOC 999 Kč

První vydání v českém jazyce

Vydává nakladatelství Dokořán ve spolupráci s nakladatelstvím Argo v roce 2014

Ayn Randová (1905-1982) se narodila jako Alisa Zinovjevna Rosenbaumová v Rusku. Studovala v Petrohradě, jejím oborem byla historie. V SSSR jí vyšla i její první kniha, biografie slavné herečky polského původu jménem Pola Negri. V roce 1926 přesídlila do USA. V roce 1931 získala díky sňatku s hollywoodským hercem americké občanství, ve 40. letech se začala politicky angažovat. Roku 1943 vydala knihu The Fountainhead, ve které románové i romantické prvky mísí s politicko-filozofickým poselstvím. Kniha jí přinesla celosvětový úspěch a množství oddaných příznivců, v roce 1949 vznikl film s Garym Cooperem v hlavní roli. Za její opus magnum se považuje Atlasova vzpoura (Atlas Shrugged) z roku 1957. Vliv této knihy daleko přesáhl hranice literatury.

Ukázka z knihy

„Kdo je John Galt?“

Světla již ubývalo a Eddie Willers neviděl bezdomovci do tváře. Muž vyslovil otázku prostě, bezvýrazně. V očích se mu však zaleskly žluté plamínky zapadajícího slunce a ty oči se dívaly přímo na Eddieho, výsměšně a sebejistě – jako by ta otázka byla určena bezdůvodnému neklidu v jeho duši. „Proč to říkáte?“ odpověděl Eddie Willers sevřeným hlasem.

Bezdomovec se opřel o zárubně vchodových dveří. V klínu rozbité skleněné tabulky za ním se zrcadlilo kovově žluté nebe. „A proč vám to vadí?“ „Co by mi vadilo,“ odsekl Eddie Willers. Kvapně sáhl do kapsy. Muž jej původně zastavil a požádal o pár drobných, ale pak se s ním dal do řeči, snad aby odlehčil situaci a alespoň na chvíli pozdržel návrat do osamění. Žebrání na ulici bylo dnes tak časté, že nikdo již neposlouchal důvody a vysvětlování, a ani Eddie neměl náladu na nějaké vyprávění zoufalce před sebou. „Běžte si koupit kafe,“ prohodil, když podával minci stínu bez tváře. „Tisíceré díky,“ zahučel muž apaticky a letmo se předklonil. Tvář měl opálenou a ošlehanou větrem, zbrázděnou vráskami únavy a cynické odevzdanosti. V očích mu však jiskřila inteligence. Eddie Willers pokračoval v chůzi a přemítal, proč ho v tuto denní dobu vždycky přepadá stejný pocit, jakýsi bezdůvodný děs. Kdepak, řekl si, to není děs, nemá se čeho bát. Byla to spíš obrovská, nejasná, bezdůvodná tíseň. Už si na ni zvykl, třebaže si ji stále nedokázal vysvětlit. Bezdomovec však promluvil, jako by o Eddieho pocitu věděl, jako by byl přesvědčen, že je namístě, a hlavně – jako by znal jeho příčinu.

Eddie Willers si připomněl sebeovládání a napřímil se. Nemysli pořád na to, přikázal si, jsou to hlouposti. Měl ten pocit odjakživa? Bylo mu dvaatřicet. Zapátral v paměti. Kdepak, neměl. Nevzpomínal si však, kde k němu přišel. Prostě se jednoho dne objevil, zničehonic. Zprvu ho ta tíseň přepadávala jen občas, v náhodných intervalech, ale v poslední době to bylo stále častější. To je tím soumrakem, pomyslel si, nenávidím soumrak.